Všechny tyto experimenty byly prováděny na velkých profesionálních přístrojích. Hlavní výzva ale asi ležela v úkolu přístroj zmenšit a umožnit tak jeho použití v domácích podmínkách.
Přesně tak. Když jsme si byli jisti, že rozumíme všem principům odstraňování chloupků založeném na světelných pulsech o nízké energii, přizvali jsme ke spolupráci naše kolegy vývojáře. Celý projekt se v této fázi přesunul do vývojového oddělení v rakouském Klagenfurtu, kde jsme začali pracovat na ručních přístrojích schopných generovat přesné množství světelné energie. Zároveň jsme ale dále pokračovali v práci se skupinami dobrovolníků. Zaměřovali jsme se na specifika odstraňování chloupků z různých částí těla, ladili přesné hodnoty energií, času záblesků a také na barevné spektrum aplikovaného světla. To je, jak jsme zjistili, velmi důležité. Obyčejné bílé světlo totiž obsahuje například UV záření a modré či zelené barevné složky, kterým by lidská kůže neměla být vystavována. Když se podíváte na Lumea, všimnete si, že okénko, kudy vychází záblesky, je kryté oranžovým filtrem. Ten je tam právě kvůli odfiltrování nepotřebných a potenciálně škodlivých složek světelného spektra.
Mimochodem – v jaké době tato část vývoje probíhala? V kterém roce se teď nacházíme?
Tento výzkum probíhal kolem roku 2006. Na jeho konci už jsme si byli jisti, že máme všechny potřebné informace o energii, času a spektru světla aplikovaného na různé části lidského těla. Stále jsme se ale potýkali s faktem, že i ten nejmenší prototyp byl o rozměrech zhruba dvou krabic od bot a s aplikátorem připojeným kabelem. Z technologického hlediska to byl fantastický přístroj a byli jsme na něj, po právu, hrdí. Kolegové z marketingu nicméně projevovali daleko menší nadšení. Říkali nám, že náš fantastický přístroj vypadá jako něco, s čím se čistí interiér automobilu a ne jako elegantní kosmetický nástroj pro každodenní použití.
Jak jste tedy situaci vyřešili?
Věřte nebo ne, jednoho dne jsem vzal do ruky svůj foťák, který měl odnímatelný blesk. Napadlo mě, že by bylo zajímavé zjistit, jaké hodnoty vlastně světlo z fotoblesku má. Vzal jsem tedy přístroj do laboratoře a k našemu úžasu jsme zjistili, že se jak intenzita světla, tak čas záblesku pohybuje velmi blízko hodnot generovaných naším prototypem.
Znamená to, že je teoreticky možné odstraňovat chloupky obyčejným fotobleskem?
Přesně tuto otázku jsme si položili a hned jsme se ji také rozhodli otestovat na dobrovolníkovi, kterým jsem byl shodou okolností já. Byli jsme tak zvědaví, že jsme zapomněli, že bych si měl nejdříve chloupky oholit, nebo že bychom měli na blesk aplikovat barevný filtr. Výsledek byl tedy samozřejmě ten, že chloupky na mé noze absorbovaly takovou dávku světla, že jejich teplota roztavila plastový kryt blesku a ten se mi přilepil ke kůži. Což bylo samozřejmě dost bolestivé, ale zároveň jsme věděli, že stačí několik drobných úprav a máme k dispozici malý, dobíjecí prototyp vhodný k ručnímu používání. A opravdu – po instalaci filtru a provedení úprav jsme po několika aplikacích dosahovali až 88% úbytku chloupků. Věděli jsme tedy, že už jsme na správné cestě. Trvalo ale ještě dalších 18 měsíců práce s našimi vývojáři a designéry, než jsme v roce 2008 mohli představit přístroj SatinLux – předchůdce Lumea.